Kdo se stará o ploutvičky?

Zamlklí muži postávající s rybářským prutem ve vysokých gumových botách či neoprenových kalhotách uprostřed horských řek jsou pravidelným obrázkem každého léta. "Berou? Neberou?" říkáme si… Co ale dělají na břehu potoka lidé, kteří sem přivezli plastové barely a s jejich obsahem pak za jarních dnů popocházejí, vyzbrojeni naběračkou a kbelíkem, kolem tichých tůněk a vodních zákoutí?

A komu patří všechny ty řeky, potoky a potůčky v národním parku s jejich žouželí, rybami a rybičkami? Na území národního parku toto společné přírodní bohatství spravuje v případě velkých toků Povodí Labe, státní podnik, u drobných vodních toků přísluší hospodaření s majetkem státu na území parku a ochranného pásma Správě Krkonošského národního parku, odboru péče o les.

Z rybářského hlediska Správa obhospodařuje na území národního parku dva sportovní revíry. Labskou přehradu a řeku Jizerku, a to od jejího soutoku s Cedronem v Dolních Štěpanicích po hotel Skála. Ostatní sportovní revíry obhospodařovávají rybářské svazy. A právě vysazování váčkového plůdku je jedna z činností, kterou je možné zahlédnout na březích zdejších vodních toků.

"Nejdříve si musíme rybu vychovat," říká "porybný" národního parku Pavel Petřík. "Ryby odchováváme na chovných potocích a na přítocích Jizerky, kde se sportovně neloví. Kromě Cedronu sem patří Žalský potok, Benecký potok, Hamerský potok, Vítkovický potok, Černý ručej, v Harrachově je to Milnice a Rýžovištní potok a Mumlava. Do výčtu chovných potoků patří ještě Svatopetrský potok ve Špindlerově Mlýně. Ostatní toky nejsou trvale obhospodařovávány, nebo zde hospodaří rybářské svazy."

Zaměstnanci správy parku pečují i o několik rybníčků, které slouží také jako chovné vody. Práce rybáře si s ničím nezadá s prací zahradníka. Pomyslné sazeničky zde nahrazuje rybí plůdek o velikosti sotva 10 mm, který si rybáři nakoupí z odchoven Českého rybářského svazu. Zde plůdek doslova vyrábějí ve velkém. Přesto se dbá na původ ryb: místní organizace rybářského svazu mají možnost po dohodě odchytat tzv. generační ryby - dospělce v krkonošských vodách, ti jim poskytnou jikry a mlíčí, a vyprodukovaní potomci se pak opět vracejí do toků, odkud pocházeli jejich rodiče.

Plůdek se vysadí do chovného potoka a nechá 2 až 3 roky růst. "V letošním roce jsme odlovovali tříletou rybu na Cedronu a nasazovali tam 10tisíc pstruhů duhových a  20 tisíc pstruhů obecných." Plůdek je přepravován v plastikových vacích s kyslíkovou atmosférou, pak "stáčen" gumovou hadičkou do barelů a z nich už po malých množstvích vysazován do vybraných toků.

Malé rybičky ještě se zbytkem žloutkového vaku se rozeběhnou po tišinách či tůních, kam se opatrně vypouští, a jejich cesta za životem začíná. Až přijde čas na jejich slovení, zbude jich tu sotva jedna desetina z původního počtu. "Největší ztráty způsobí povodně a kalná voda krátce po vysazení. Škody umí ale udělat i volavka, čáp, někdy i norek," říká Pavel Petřík. "Škody nadělají i neslovené velké ryby, které zůstanou v potoce a požírají malé rybky."

Po několika letech se rybáři vracejí k chovným potokům, aby své sazeničky, které mezitím dorostly do délky 15 až 25 centimetrů, poposunuli na další záhon. Tím jsou ony dva sportovní revíry: Jizerka a Labská přehrada.

"Všechny práce s rybou se musí dělat na jaře a na podzim, když je chladno, kdy nejsou velké vody a ryby, náročné na kyslík, dobře snášejí transport. Ryby lovíme pomocí elektrického agregátu: lovené ryby se omráčí, a pak se podebírají do saků. Odtud se přenášejí do kádě, která je stále provzdušňována, aby ve vodě bylo dost kyslíku. Před vysazením se ryby ještě koupají v manganistanu draselném, aby se předešlo plísním."

A co čeká ryby dál? Na sportovních vodách se tyto ryby loví na základě povolenek, které jsou vydávány zvlášť na nádrž Labská a na Jizerku. Na přehradě tedy můžeme vidět rybáře od 1. května do konce srpna, na Jizerce od 16. dubna do srpna. V loňském roce (2002) se prodala zhruba stovka povolenek. Zájem o ně mají domácí i cizinci. Labská přehrada se svými 26 hektary klidné vodní plochy připomíná spíše jezerní rybolov.

"Chytá se zde lipan podhorní, pstruh duhový, pstruh potoční, siven americký, jsou zde i okouni," říká náš rybářský průvodce. "Díky tomu máme na přehradě u všech lovených ryb sportovní míru 30 cm, tedy o pět centimetrů víc, než je běžná míra pro sportovní rybáře.(rok 2003) Okoun je zde považován za rybu škodlivou."

Kromě sportovního rybaření komerčně vody národního parku využívány nejsou. Hlavním cílem rybářů Krkonošského národního parku a dalších organizací, které o život ve zdejších vodách pečují, zůstává zachování původních druhů ryb v tocích, a tím vlastně uchování další složky přírodního bohatství chráněného území. Vodní toky, ohrožované lidskými aktivitami, které zasahují řečiště i čistotu vod, a sužované v poslední době i prudkými povodněmi, schopnost regenerace již ztratily. A proto zde nastupuje člověk.

Převzato z časopisu: Krkonoše - Jizerské hory. 08/2003

Autor: Zdeňka Flousková 

Foto pstruha: Josef "Chose" Kuncl